Hornictví a Lazec
Lazec již roku 1290 byl nazýván Láz. V době Karlově bylo tam již sedm držitelů pozemků. Od roku 1579 nazývá se už Lazec. Láz značí místo mírně nakloněné, kde je nezdělaná rovina po vykáceném lese.
V historii dolování se po dlouhou dobu uvádějí Lazečtí jako spolutěžaři. Byli majitelé části podílů. Kuksy byly přiřknuty třem lazeckým manům, neboť jejich praotcové si jich zasloužili vožením staviva pro svatovítský chrám. O dolování u Lazce se činí zmínka roku 1533 ve starém Bergbuchu, kde je zapsáno: “Jiřímu Weipartovi propůjčeno staré opuštěné dílo pod vesničkou Lazcem, Svatý mikuláš zvané, funtgruba s oběma nejbližšími mírami. Mutováno v pátek a na Štědrý den v 33. roce potvrzeno”. K lepšímu větrání nově odkrytého důlního pole na 2. Nepojmenované žíle 2. obzoru Augustova dolu (i pro levnější těžení) zaražena byla 1. září 1884 pomocná kutací šachta Lazecká (lidově zvaná drkolnovská kavna, stála nad dnešním hřištěm březohorského sportovního klubu). Šachticí měl se lépe prozkoumati druhý Nepojmenovaný couk. Žíla vedla od Drkolnova pod silnici k Zemanovic mlýnu. Při hloubení šachtice se objevily nejprve 2 m naplaveniny, pak zvětralý zelenokam. V roce dosáhla šachtice 24,6 m hloubky a překřížila Nepojmenovanou žílu. Pro těžení se vylámalo i náraziště, aby se odstranila doprava vozíky k Augustovu dolu. Zatím byla šachtice opatřena vrátkováním. Roku 1887 byla již 50 m hluboká. Nepojmenovaná žíla se otevírala průčelím na obzoru Dědičné štoly severně od této větrací šachtice Lazecké až do května 1889. Pro mdlé větry, vyrubání rudního pole a značný přítok vody, jež se protlačovala slabou vrstvou asi 30 m pod Litavkou, bylo tam nutno práce zastaviti. To bylo uspíšeno ještě tím, že se boky šachtice sesuly.
Ráno byli ještě horníci na šichtě. V šachtici si nechali těžké “bácy”, “flek” a j. části fáracího oděvu. Měli zvykem, že za večera po žebřících fárali, aby si nařezali odpadkového dřeva, které jejich ženy ráno odnášely. Šťastnou náhodou nešli večer kritického dne řezati dříví. Když přišli časně ráno na šichtu, s úžasem spatřili, že ze země trčí střecha kavny šachtice. Ostatní bylo zasypáno. Horní provisiant Vyletal z Vysoké Pece rád vypráví, že dodnes má on a jeho kamarádi Seidl, Pflegr, Vojíř, Thorovský a j. v šachtě schovaný “flek”.
Text převzat z: Karel Valta, Po stopách slávy a utrpení hornictva na Příbramsku, vydáno 1936